Co je kanafas?

Kanafas se stal mým profesionálním osudem. Lidé se mne často ptají na jeho definici. V nějaké podobě se s ním setkali například na českých chalupách nebo krojích a udivuje je, že i svou současnou produkci látek prezentuji také jako kanafas. 

V následujícím článku chci nastínit, jak se dá dívat na kanafas z pohledu historie, textilní technologie a z pohledu výtvarného.

Z historického pohledu je kanafas barevně pruhovaná či kostkovaná tkanina, která se tkala na našem území po domácku od 18. století (od roku 1740 bylo tkaní prohlášeno mimo města za svobodnou živnost). Používala se převážně na ložní prádlo a oděvy, ale i jinak. K její „univerzálnosti“ patří totiž i oboustrannost. Byl to takový „domácí chléb“ mezi ostatními tkaninami.

Látka utkaná z obarvených vláken je oboustranná, lněný kanafas se vzorem Kuba (Terej, 2015)

Po odborné stránce se problematice kanafasu věnovala PhDr. Jitka Staňková, etnografka, která má ve svých článcích a v publikaci „České lidové tkaniny“ jeho původ historicky doložený, včetně jeho materiálových “přestupů” z konopí (canabis sativa)  na  přadný len, a pak do bavlny, která se používala až do dnešní doby na kanafas nejvíce.

Ukázka konopné látky, s níž se spotřebitel v dnešní době setká již jen zřídka kdy.
Nepravidelná lněná příze „oživuje“ povrch této látky. Režná barva lnu se často používá pro její přírodní šedobéžový odstín.
Látka s typicky pravidelným efektem bavlněné příze.

Připojme nyní hledisko technologické, které definuje kanafas jako látku pestře tkanou, „střední gramáže“. 

Střední gramáž je  definovaná velmi „volně“, cca od 160 do 300 gramů na metr čtvereční. A je nutno upozornit, že při stejné gramáži 160g/m2 můžete mít tkaninu hrubou, ale i jemnou, tlustou i tenkou, štajfovatou i splývavou.

Nahoře hrubší, dole jemnější tkanina při stejné gramáži

Konstrukce tkaniny je dána jemností (pevností) příze a hustotou tkaní (dostavou). Bohužel znalost gramáže bez informace o počtu nití v osnově a útku (někde se uvádí počet nití na cm2 nebo na palec) a bez znalosti síly příze (průměr celého svazku vláken v přízi, jednotkou je TEX) není dostatečná. 

Kdo se  zajímá o látky ví, že výrobci mohou zásluhou současných technologií tvořit jemnější a lehčí konstrukce tkanin zásluhou nových typů spřádání přízí.

Tento fakt dokazuje i vývoj gramáže kanafasu:
U historicky zachovalých vzorků z 19. stol. je dostava 13 až 20 nití/cm (gramáž kolem 300g/m2).

Vzorek historického kanafasu z archivu J. Staňkové – gramáž 300g/m2

Kanafas, vyráběný již průmyslově pro prodejny Krásná Jizba v druhé polovině dvacátého století, měl 28 nití/cm, gramáž 160g/m2.

Kanafas z Krásné jizby, vzor E. Jandíková, r.1985

Začátkem jednadvacátého století přichází další vývoj:
Tkalcovna Postřekov přichází s kanafasem, který má 30 nití/cm (avšak gramáž 177g/m2) a v tkalcovně v Ústí nad Orlicí vzniká konstrukce s osnovní dostavou 36 nití/cm a gramáží 120 g/m2. Tkanina byla jemná a přitom stejně pevná.

Bavlněný kanafas, jemný na ložním povlečení (pro Terej 2015)

Tato na omak příjemnější i na údržbu snadnější (žehlení) kvalita si našla mnoho mých zákazníků. Tkanina patří již do kategorie „lehká gramáž“, avšak ostatní atributy, technologie výroby, materiálové složení a především charakter vzorování, si látka zachovává. Na otázku, zda je to ještě kanafas, se přikláním k názoru, že ano, s přívlastkem vylehčený, lehký nebo jemný.

V roce 2015 jsem přešla z bavlněných kanafasů na lněné, který svými vlastnostmi u mne vítězí nad bavlnou. A kromě užitných vlastností je to také způsob pěstování. Přidávám se k zákazníkům, kteří jdou cestou zero waste.

Lněný kanafas, charakteristický svou celkovou strukturou, zde se vzorem Lin-Lines (2019).

Ještě pár slov k designu kanafasu. Vzor, odborně dezén je tvořen alespoň dvěma barvami.

Kostička ze dvou barev, bílou v tomto případě považujme také za barvu, přestože se nebarví. 

V základě je jedna nit nejtenčí pruh, a můžeme ji nazvat jednotkou vzorování. 
Střídají-li se barvy po jedné niti, vzniká melanž (známe také pod pojmem bikolor, falešné uni).

Střídání barevných nití 1:1, růžové a bílé na režné osnově, ze vzdálenosti 1m tvoří světle starorůžový odstín
V případě kontrastních přízí se tento typ dezénu nazývá také „pepř a sůl“.

Takto vzorované tkaniny, kde se ve vzdálenosti půl až jednoho metru barevné body v oku slévají do jednolitého odstínu, nejsou vnímány jako typický kanafas, ale logicky sem z technologického hlediska patří, pokud je ze stejného materiálu a je vyráběn stejnou technologií, takže se pak chová stejně (srážlivost atd.)
Potřeba kombinovat nebo doplňovat výrazný vzor jednobarevnou plochou, zvláště u oděvu, si vynutila móda od osmdesátých let a poptávka u oděvářů stále stoupá. Kombinovat totiž látku obarvenou „v kuse“ s látkou pestře tkanou není ideální. Látka, která se barví až po utkání, se projevuje jinak (struktura tkaní je zastřená, barvou potlačená). Proto se v případě potřeby jednobarevné plochy používají tyto minimalistické dezény, které si v sobě naopak nesou kouzlo střídání barev, měňavosti a ušlechtilosti samostatně obarveného vlákna.

Historická ukázka melanže, vzorník Strmilov

Dvě nitě už tvoří drobný proužek… dvě nitě v osnově a dvě nitě v útku tvoří vzor, který je známý pod pojmem pepito.

Pepito

NUTNO ZMÍNIT, že jsou-li tyto výše popsané dezény z jiného materiálu (než bavlny nebo lnu), např. z vlny nebo polyesteru, pak to kanafas není.

Pro kanafas je však typické střídání nití ve větším množství, takže více nití, jsou-li v osnově, tvoří pruhy podélné. Pokud jsou jen v útku, tvoří pruhy příčné.

pruhy a proužky

Při pravidelném střídání v obou soustavách nití vzniká kostička. Z větších pruhů je také větší kostka.

Kostka… pruhy široké 10 cm v osnově i útku, při vzájemném protkání tvoří barvy nové barevné odstíny.

Větší , uvnitř členěné kostce se říká káro.

Káro, vzorek ze vzorníku z konce 18. století, Jižní Čechy.

Široké pruhy a velké kostky se v dobách, kdy se vlákno barvilo doma, nedělaly (netkaly, nevyráběly). Důvodem byla neschopnost v domácích podmínkách přízi v přadenech jednolitě (jednotně) obarvit, vznikalo nepravidelné žíhání (tzv. blendy).

Na historickém vzorku vpravo je vidět tzv. blendování.

Tuto vlastnost barevné příze tkalci „využívali“. Barvu často a různě střídali, takže jednolitost plochy narušili a tím přirozeně oživili.

flamka – vzor z batikované příze

Barvení se stále zdokonalovalo a proto zvětšení měřítka desénu až na nejzazší mez nebyl problém. Toho jsem osobně využívala v návrzích pro ÚLUV (a jeho prodejny, Krásné jizby v letech 1981-1994).

Vzor s velkým raportem – kostky se stávají barevnými plochami
tkanina s malým raportem

Rozvíjení těchto vzorů bylo v daném momentu znesnadněno vývojem v technologii snování. Proces se zrychlil, ale omezil rozmezí (rozpětí, velikost) raportu. Velkoplošných kostek jsem se tehdy musela vzdát. 

Přiložené měřítko naznačuje délku raportu , tedy rozsah základního článku dezénu

Charakteristickým prvkem historického kanafasu bylo časté používání bílé (režné) barvy. Zda to bylo pouze z ekonomického důvodu – byla to příze, která se nebarvila (pouze se bělila) – nebo i funkčního (pocit čistoty) si netroufnu odhadnout. Na bílé bylo snadné zkontrolovat čistotu věci a bílá též vytvářela svěží kontrast k niti tmavé. 

Káro s bílou, historický vzorek
Kostka s vynecháním bílé barvy, jednotlivé odstíny barev více vynikají. Kanafas zesílený, vzor Paprika, 2000

Vynechat ji znamenalo výrazný odklon od „chalupářského“ stylu. Chtěla jsem pracovat s prolínáním barev, násobit jejich sytost, ukázat zajímavost střídání barevných bodů, když leží těsně vedle sebe, tvoří optické efekty a klamy.
V jemné kvalitě vznikl dokonce efekt zvaný „šanžán“, známý u hedvábných látek.

Šanžán na bavlněném kanafasu, foto Jan Drochytka

V letech 1980-1994, v tkalcovně ÚLUV jsem měla k dispozici málo barev, ale i za této situace se překvapivě dalo vytvořit dost zajímavých barevných odstínů, které se do té doby v kanafasu neobjevovaly. Různé modré se zelenou dávaly krásné modrozelené. Hnědá (nudná punčochová) s lila-fialovou najednou hrála svěžím odstínem do růžova atd. 

Vzhledem k tomu, že se příze pro „kanafasovou tkaninu“ musí předem nabarvit, vznikají tím finanční i časové nároky na výrobu větší, než u tisku.  Z ekonomických důvodů tak vzniká při výrobě tlak na omezení počtu barev, což pro designéra znamená náročnou spekulaci, jak přesto dosáhnout žádoucího efektu.

Při přemýšlení nad první lněnou osnovou jsem měla obavu z toho, jak se bude v kanafasu chovat typicky „lněná“ barva. Původní přirozená barva lněného pololesklého vlákna, která se velmi těžko zobrazuje (popisuje), je trochu béžová a trochu šedá…A protože se nemusí barvit, je vlastně velkým darem pro návrháře ale i výrobce lněných látek.

Vzor Kuba, len s režnou, bílou a sv. modrou barvou.

Režná barva oslabuje ostatní barvy při přetkání, ale překvapivě to nevadí tolik jako u svítivé bílé. Proto mne potěšila práce na vzoru Kuba, kde jsem střídala pouze tři barvy na režné osnově (po jedné, dvou a čtyřech nitech, a přesto lze na látce rozlišit až osm barevných odstínů). 

Vzor „Kuba“ se žlutou, zelenou a růžovou v útku (na režné osnově).

Řekne-li se kanafas, většina lidí si představí kostičku o velikosti jednoho centimetru, nejspíše bíločervenou.


Klasická kostička červená, zde ustřižená na koso, – vzorek ze vzorníku, rok?, Strmilov.

Tento vzor je rozšířený po celé Evropě, ve Francii je známý jako vichy. V šedesátých letech bylo jeho použití nesmazatelně zapsáno do oděvní historie na modelu od…

Díky své oblibě je někdy tištěn na bavlnu nebo i na materiál umělý (polyester a jiné). To už ale kanafas není, prozradí ho rozdílný líc a rub látky.


Eva Jandíková

https://www.evajandikova.cz

Fotografie látek v článku pocházejí z historických archivů PhDr. Staňkové a MUDr. J. Petránka, z autorského archivu Evy Jandíkové.

Následující vzory látek můžete mít také doma, jsou stále ještě dostupné v e-shopu Atelieru Terej:

https://www.terej.cz

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *